Červenec 2009

2 obrázky

21. července 2009 v 16:43 | Lily

Lily and James

21. července 2009 v 10:29 | Lily



♥♥♥ I love You ♥♥♥ ♥♥♥ I love You ♥♥♥


Emma Watson:,,Predtírat smích je pro mě těžké"!!!

20. července 2009 v 15:24 | Lily
Herecká hvězda Emma Watson postupně vyrostla v sebevědomou herečku a začíná kariéru modelky. Přece jen její jedna role před kamerou dělá problémy.

Můžu hrát bláznivou, můžu plakat, křičet, ale "zasmát se tak, aby to nevyznělo uměle, to považuji za velmi obtížné," řekla pro Welt am Sontag představitelka Hermiona z filmů o Harrym Potterovi.
To, že ji v Anglii mezitím považují za módní ikonu ji nejprve překvapilo. "Nikdy mi nepřišlo na mysl, že se někdo bude zajímat o to, co mám na sobě." Móda byla u ní spojena vždy se zábavou. "Vždyť jsem ještě mladá a stále experimentuji." Svůj vlastní styl musí ještě najít.

Po natočení poslední části Harryho Pottera plánuje Emma odpočinek od filmu. "Od srpna budu studovat na jedné univerzitě v USA."

Rada se učí nové věci a těší se na normální život. Chce být obyčejným teenagerkou a setkávat se s lidmi svého věku. Ale kariéru ve filmu ukončit přesto nechce. Ve svém volném čase Emma ráda vaří. "Nejraději dělám těstoviny, sušenky a koláče." Ale dobrá je i co se týká konzumace svých výtvorů.

Emmu rovněž webová stránka magazínu Teen Vogue označila jako nejstylovějším oblečené teenagerkou za letošní červenec. Její vítězným oblečením se staly do modro-černéladěné šaty, které si vzala na sebe na počest recepce v centru Londýna ještě začátkem června.

Lily Evans-Sussie Shiner

20. července 2009 v 13:55 | Lily

Můj diplomek

20. července 2009 v 13:43 | Lily

Mini autogramy

18. července 2009 v 11:43 | Sisswwi

Gary Oldman-životopis

17. července 2009 v 12:30 | Sussie
Povolání:herec,producent
Datum narození:21.31958
Místo narození: London,Anglie
Znamení:Beran
Výška:175cm

Vyrůstal v neutěšených poměrech jako nejmladší ze tří dětí svářeče, který rodinu opustil, když bylo G. O. sedm let. Od mládí se věnoval malování a hře na klavír. Jakmile však uviděl Malcolma McDowella ve filmu Kdyby..., rozhodl se pro herectví.

V roce 1979 ukončil dramatické kurzy na Rose Bruford College v Sidcupu a nastoupil angažmá do York Theatre Royal a poté do Glasgow Citizen's Theatre, s jehož souborem se zúčastnil turné po Evropě a Jižní Americe. Na jevišti londýnského Royal Court Theatre zaujal rolí Scopeyho, za jejíž ztvárnění ve hře Edwarda Bonda Papežova svatba byl vyhlášen Britskou divadelní asociací za nejnadějnějšího herce 1985. V ten sámý rok se podělil s Anthony Hopkinsem o London Critics' Circle Best Actor Award. Účinkoval také v Royal Shakespeare Company.

Po několika TV rolích se prosadil úlohou zpěváka a baskytaristy Sida Viciouse, vůdčí osobnosti punkové skupiny Sex Pistols, o jehož tragickém osudu a výstřední kariéře pojednává polodokumentární formou hudební drama Sid a Nancy (r. A. Cox). Hrdinové, či spíše antihrdinové, které na film. plátně ztělesňuje, se v mnohém podobají někdejším americkým rebelům bez příčiny 50. let i britským mladým rozhněvaným mužům 60. let, neboť se rovněž bouří proti dobovým konvencím, dráždí svými okázalými gesty a jejich rozporuplné životy často končí tragicky.

Těmito rysy se vyznačuje mj. legendární anglický dramatik 60. let Joe Orton, zavražděný ze žárlivosti svým homosexuálním partnerem, spisovatelem Kennethem Halliwellem (Alfred Molina), v životopisném dramatu Nastražte uši (r. S. Frears).

Poč. 90. let přesídlil do USA, kde vytvořil několik postav záporných charakterů, které kolem sebe rozsévají strach a smrt: Lee Harvey Oswald, vrah prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, v politickém thrilleru JFK (r. O. Stone); upírský hrabě Dracula ve film. adaptaci románu Brama Stokera Dracula (r. F. F. Coppola); totálně zkorumpovaný a psychopatický policejní agent z protinarkotického oddělení Stansfield, jemuž se vymkne z rukou vražedná akce, v kriminálním snímku Leon (r. L. Besson).

V roce 1995 rozjeli Gary Oldman a manager/producent Douglas Urbanski produkční společnost The SE8 Group, která zaštítila Oldmanův debut Nil By Mouth, který si Oldman i napsal. Tento film otevíral hlavní soutěž 50. ročníku MFF v Cannes a herečka Kathy Burke za roli v tomto snímku získala ocenění v kategorii Nejlepší herečka. Tento film Oldmanovi zajistil prestižní cenu Channel 4 na Edinburgh Film Festival v roce 1997. V roce 1998 získal film Nil By Mouth cenu BAFTA za Nejlepší britský film a Nejlepší scénář, jakož i další nominace v kategorii Nejlepší herec a Nejlepší herečka.

Gary Oldman pracoval např s Ridley Scottem na filmu Hannibal nebo s Tony Scottem na Pravdivé romanci. V letech 1997 a 1998 hrál v Pátém elementu, Air Force One a Ztraceni ve vesmíru. Tyto snímky plus Coppolův Drákula jej umisťují do nevelké skupiny herců, jimž přišly do kina čtyři filmy po sobě a okamžitě se vyšvihly na špici žebříčků návštěvnosti.

V roce 1998 Oldman hrál a po stránce produkce zajišťoval projekt SE8 Group Kandidáti, který byl nominován na tři Oscary. Milovníci televizní série Přátelé si jistě vzpomenou na jeho hostující roli alkoholického doktora, za níž získal nominaci na cenu Emmy. Z ostatních televizních projektů jmenujme Meantime od Mike Leigha a Firmu od Alana Clarka.

V roce 2004 se objevil ve filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu a to v roli Siria Blacka, Harryho kmotra, který nedávno utekl z vězení v Azkabanu. Z natáčení dalšího pokračování, nesoucího název Harry Potter a Ohnivý pohár (2005) se Gary Oldman přesunul na natáčení filmu režiséra Christophera Nolana Batman začíná, kde ztvárnil Jima Gordona.

Během natáčení (probíhalo v létě 1994 v České republice) životopisného snímku o Ludwigu van Beethovenovi Nehynoucí láska (r. B. Rose), v němž propůjčil svou zachmuřenou tvář hudebnímu géniovi, se sblížil se svou partnerkou Isabelle Rosselliniovou. Z manželství s Donyou Fiorentinovou (1997-2001) má syny Charlieho (nar. 1999) a Gullivera (nar. 1997).

Harry Potter a princ dvojí krve-premiéra v kině Cinestar

14. července 2009 v 11:50 | siswi

Harry Potter a princ dvojí krve-premiéra v kině Cinestar,zamluvte si online lístky na http://cinestar.cz

Premiéra je 16.7.2009.


Rupert Grint onemocněl Prasečí chřipkou!!!

14. července 2009 v 11:13 | siswi
Rupert Grint onemocněl Prasečí chřipkou!!!Chvíli si s natáčením bude muset dát pauzu.Bohužel,tato zpráva už je potvrzena!!!

Tom Fleton-životopis

14. července 2009 v 11:07
Tom je profesionálním hercem už devět let a na velkém plátně se poprvé objevil v roce 1996 v roli Peagreena ve snímku režiséra Petera Hewitta Pidilidi. V roce 1999 hrál Louise, syna Jodie Foster, ve snímku Anna a král. Objevil se také v několika britských televizních sériích jako například Bugs, ve které hrál Jamese, a v Second Sight, kde hrál po boku Clive Owena roli Thomase Inghama. Hrál také ve dvou hrách na čtvrtém kanále britského rádia BBC, kde ztvárnil Ioetha v The Wizard of Earthsea a Herkula v Here's to Everyone. Veřejnosti se poprvé představil v roce 1995, kdy hrál v několika špičkových televizních reklamách. Od dětství projevoval známky svého hereckého talent, ale k jeho koníčkům patří také rybolov. Na ryby chodí při každé volné příležitosti.

Rupert Grint-životopis

14. července 2009 v 10:59
Celé jméno: Rupert Michael Grint
narodil se 24. srpna 1988
horoskop panna
přezdívky Ginger, Go-Again Grint
barva očí zelená-modrá
barva vlasů zrzavé

narodil se v :
malém městě Hertfordshire v Anglii
oblíbený předmět: výtvarka, chemie a přírodopis
oblíbená barva: zelená
oblíbená kniha : Harry Potter a vězeň z Azkabanu
plány do budoucnosti: pokračovat v hraní
oblíbený hudební nástroj: kytara
rodina: bratr-James, sestry Georgina, Samantha a Charlotte, táta Nigel a mám Jo


poslouchá: rap
sladkosti: "všechny"

ve volném čase : hraje na PlayStationu2
oblíbené zvíře: sovy
záliby: maluje, hraje fotbal, plave a jezdí na kole, předminulé léto začal hrát golf,
záliba "Z" spaní
nejoblíbenější hra na počítači: Medal of honor
hudební nástroj : kytara
oblíbené filmy : The Mask, How The Grinch Stole Christmas, Ace Ventura, Pet Detective, School Subjects: Art and Science--especially biology, physics, and chemistry
Oblíbený herec : Jim Carrey

Oblíbená postava z Harryho Pottera:
"Je to Ron, jsem mu podobný..."
jakou postavu by chtěl hrát, kdyby nehrál Rona Malfoye

Emma Watson-životopis

14. července 2009 v 10:56
Emma Watson - obrázek
Jméno: Emma Charlotte Duerre Watson
Přezdívky: Em, Emms, One-Take-Watson,Early
Datum narození: 15.dubna 1990
Znamení: Beran
Barva vlasů: Špinavá blond
Barva očí: Hnědá
Domácí mazlíčci: Kočky Bubbles a Domino
Oblíbení herci: Brad Pitt, Julia Roberts, Emma Thompson,Sandra Bullock
Oblíbené auto: Mini Cooper
Oblíbené oblečení: DKNY, Miss sixty, Harvey Nichols, Gap,Roxy, Boathouse
Oblíbené hudba: Bryan Adams, Suzanne Vega, Dido, Samantha Mumba,Shakira,
Nelly Furtago,Alanis Morisette,Natalie Imbruglia,Sheryl Crow
Oblíbená kniha: Harry Potter a vězeň z Azkabanu
První role: školní hra
Emma se narodila ve Francii, v Paříři,kde žila do svých pěti let a poté se přestěhovala se svým bratrem Alexem a matkou Jacqueline do Oxfordshire v Anglii.Nikdy neodmítla autogram.Peníze z prvního filmu si uložila na účet a nechává
si to na studium.Když se jednou o Hallowenu Emma převlékla za čarodejnici,
nemohla tušit, že ani ne za rok dostane ve filmu kouzelnickou roli.
Ve skutečném životě žije s matkou právničkou a mladším bratrem.
Původně je blondýnka a na každé natáčení jí vlasy pečlivě přebarvují
na rezavě hnědou.V opravdové škole dává přednost kreslení a nesnáší
zeměpis a matiku.Příliš si nepotrpí na zdravou stravu a raději než zeleninové saláty si dává těstoviny.Dosud z vyšlých pěti knížek se jí jako Danovi nejvíc líbí
třetí díl.O tom že její role jí přinesla popularitu se přesvědčila, když se pár
měsíců po třináctých narozeninách umístila mezi deseti nejpopulárnějšími
teenagerovskými hvězdami.Emma Watsonová sbírala herecké zkušenosti
v různých divadelních představeních už od malička.V sedmi letech vyhrála
hlavní cenu ve školní soutěži v recitaci poezie.Se svou filmovou postavou
má prý společnou lásku ke kočkám.Její nejoblíbenější postavou z knihy
je Hagrid, neboť navzdory tomu, že je to obr, dokáže být velmi citlivý. Její
vynikající výkon v roli Hermiony jí po světě zajistil přízeň fanoušků a prestižní
cenu AOL Awards v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli, kterou
získala hned dvakrát, za HP a Tajemná komnata a HP a Vězeň z Azkabanu.
Za roli v HP a Vězeň z Azkabanu získala díky čtenářům časopisu Total Film
cenu Best New Performer.Emma se v současné době snaží skloubit hereckou
kariéru se školními aktivitami.Baví ji hokej, házená, tenis a atletika.Zajímá se
o umění a chlubí se tím,že má ve filmovém ateliéru tu nejbarevnější a nejlépe
zkrášlenou skříňku na oblečení.Mezi její oblíbené aktiviti také patří navštěvování
přátel a rodiny,cestování,tanec(street jazz,hip hop,salsa a také klasické tance,
které si mohla vyzkoušet před kamerou u příležitosti plesu v HP a Ohnivý pohár)
a zpěv.Nelíbí se jí,když někdo řekne jméno Hermione špatně.
Oblíbené filmy: Hříšný tanec, Gladiátor, Shrek, všechno s Julií Roberts,
Oblíbená barva: Světle modrá
Hobby: Debaty
Oblíbené sporty: Tenis,hokej,basketbal,přetahování,stolní tennis,lyžování
Oblíbené jídlo: Čokoláda, pizza, těstoviny, kuře, rýže,toast,
Neoblíbená hudba: Klasická a opera
Rodiče: Jacqueline (43) a Chris (44)(jsou rozvedení)
Její přezdívka doma: Bossy

Daniel Radcliffe-životopis

14. července 2009 v 10:53
Datum narození: 23.07.1989
Místo narození: Fulham, Londýn, Anglie
Znamení: Lev

Daniel se chtěl stát hercem již od pěti let, ale jeho rodiče si nepřipouštěli, že by mohl být hercem. Přesto se mu podařilo rodiče přesvědčit a jeho máma poslala Danielovu fotku do televizní společnosti BBC, která vybírala potencionální uchazeče na roli mladého Davida Copperfielda. Daniel musel projít pět zkoušek, než se mu podařilo získat tuto první větší roli v televizní adaptaci románu Charlese Dickense "David Copperfield" (1999). Ve filmu s hvězdným obsazením na sebe dokázal Daniel upozornit.
Brzy poté se objevil v malé roli po boku Pierce Brosmana v akčním thrilleru podle bestselleru Johna Le Carré Agent z Panamy "The Tailor of Panama" (2001). Největší úspěch se mu dostalo, když získal roli Harryho Pottera ve filmu Harry Potter a Kámen mudrců "Harry Potter and the Sorcerer's Stone". Jeho život se náhle změnil, poté co uspěl ve výběru na roli mladého chlapce, která se získává jednou za dekádu. Po měsících hledání a tisíce zkouškách si jej režisér Chris Columbus vybral pro tuto roli. Daniel byl v roli Harryho úžasný a ze všech stran se na něj valila pozitivní kritika. Po uvedení filmu do kin se z Daniela náhle stala světová hvězda. Film, který je založen na populárním fantasy knize se stal absolutním trhákem, jenž lámal rekordy v návštěvnosti.

Deník Lily Evansové-2.část

13. července 2009 v 13:47 | Sussie
12.11.
Tak ten očekávaný Siriovo geniální nápad spočíval v tom, že celou tu dobu vyhlíželi vhodnou chvíli, aby mě zastihli, jak si čtu ve společence a je vedle mě volné místo. Začetla jsem se a ani jsem si nevšimla, že si Potter přisedl a ptal se, jak se mám. Ze čtení mě vytrhlo až jeho netrpělivé zaklepání na rameno.
,,Hele Evansová, nad náma je jmelí," zašklebil se na mě. Překvapeně jsem vzhlédla. Měl pravdu, nad hlavou mi kroužila nějaká větvička. Chtělo se mi smát se, ale musela jsem se přemoct, aby si Potter nemyslel, že je vtipný, jelikož by se podobná situace pak mohla často opakovat. Siriusův plán měl menší trhlinu.
,,Milý Pottere, prozraď mi, jenom ze sebe děláte hlupáky nebo- to přeci není možné, abyste byli tak pošetilí a mysleli si, že nevidím Siriuse krčícího se pod támhletím stolem, nehledě na to, že to, co mi krouží nad hlavou, vážně není jmelí, nýbrž listí dubu," uzemnila jsem ho. Vážně jsem musela hrozně moc přemáhat smích, když jsem pozorovala, jak mu úsměv pomalu mizel z tváře.
,,Ovšem tomu, že nedokážete rozpoznat i ty nejprimitivnější názvy stromů, což dokáží i mudlové ve školce, bych ještě věřila, ale že vám nedošlo, že se tradice, kterou jste se marně snažili napodobit, dodržuje o Vánocích, nikoliv teď- na začátku listopadu...," dokončila jsem svou řeč, honem se zvedla a odešla do ložnice, abych se konečně mohla podvolit smíchu. Cestou jsem jen zaslechla, jak se Potter ptá, co je to školka a jak Sirius vylézající zpod stolu slavnostně vykřikuje: ,,Kámo, řekla ti, že seš milej! Je to v kapse!"
Nevím tedy co má být v kapse, ale ještě teď se musím smát, když si vzpomenu, jak se tvářil při slově školka.
13.11.
Ajajaj! No jo, pátek 13.! Obvykle mi pověra o tomhle dni připadá dětinsky přihlouplá, avšak dnes se mi smůla vymstila vší silou. Už od rána jsem nemohla nic najít. Pořád jsem hledala úkol, učebnice, sukni, pergameny- snad nic jakoby nebylo na svém místě. Hledanou věc jsem pak našla vždy ve chvíli, kdy už jsem ji nepotřebovala. Kvůli rannímu zdržení jsem ani nestihla snídani. Toho, že jsem měla hlad si bohužel všimla celá třída, když mi uprostřed hodiny Dějin čar a kouzel zakručelo v žaludku tak hlasitě, až se na mě všichni ohlédli. Bylo mi tak trapně! Většinou takový pocit mívám díky Potterovo kouskům, ale musím uznat, že tentokrát za to nemohl. Cítila jsem, jak rudnu-to je moje slabá stránka.
,,Nikdy se vám nestalo, že byste nestihli snídani?" ozval se do nastalého ticha Remus. Všichni se provinile obrátili zpět k tabuli. Věnovala jsem Removi ten nejvděčnější pohled, jaký jsem dokázala.
Po zbytek hodiny jsem se vyhýbala pohledům ostatních a dívala se převážně jen do svých poznámek. Po hodině jsem zašla za Remem a tiše jsem špitla ,,Díky." Okamžitě začal protestovat, že není za co děkovat a že škodolibost některých lidí je opravdu smutná. Cestou na Obranu proti černé magii jsme ještě probrali, kam pojedeme na vánoční prázdniny a pojednání o zvěromázích. Žasla jsem, kolik toho ví. Pak se ovšem do našeho hovoru vmíchal Potter s tím, že pár zvěromágů zná a že jestli chci, tak by mi s tím klidně pomohl. Ovšem, samozřejmě, pokud s ním půjdu do Prasinek. Co si o sobě myslí? Na malou, velice krátkou chvíli mě snad i napadlo, že by taky někdy uměl být galantní a že by zvládl někomu pomoct, jenomže opět akorát brilantně vytasil svůj vyděračský um. Měla jsem chuť po něm tou učebnicí přeměňování hodit, jenomže na chodbě čekala spousta dalších lidí a hrozilo nebezpečí, že strefím někoho jiného. Musela jsem zůstat u zamračenosti, s kterou jsem odešla stát opodál.
,,Co jsem zas řekl?" slyšela jsem ještě říkat Pottera, než pan profesor otevřel dveře učebny. A začalo další drama. Náplň dnešní hodiny totiž spočívala v pokusech vyčarovat patrona. Dost jsem se divila, že se o to pokoušíme už teď. Je to dost obtížné, pročež to mívají za úkol jen vyšší ročníky. Avšak je pravda, že čím dříve začneme trénovat, tím se naše šance na úspěch zvětší. No, shrnu to třemi slovy; nejde mi to. Netušila jsem, že je to tak náročné, ale prostě kdykoliv jsem se snažila vzpomenout si na něco hezkého a vybavila si rodinu, z hůlky pravidelně vytryskla jen stříbrná sprška jisker a tím to skončilo. Ostatní na tom nebyli o moc lépe, tedy až na Pottera, Siriuse a Rema. Každému z těch tří se kouzlo zdařilo už při druhém pokusu!
Nemám ponětí, jak to dokázali. Všichni na ně začali s úžasem doslova zírat a ani pan profesor nechtěl věřit svým očím. To jim samozřejmě hrálo prim. Potter se Siriusem začali slavnostně poskakovat, předvádět se a velice hlasitě poučovat ostatní o tom, co dělají špatně. Pak Sirius extrémně nahlas zívl a hlásal, že by si dal kafe, aby tam prý neusnul. Pan profesor se s ním začal dohadovat o něčem ve smyslu chytání lelků, jenže Sirius mu odporoval- že prý o žádných lelcích nic neví, ale za to že prý jeho nejlepší kamarád umí chytat zlatonky. Dál jsem je nevnímala, protože jsem se plně soustředila na patrona. Tolik jsem se snažila, zkoušela jsem to pořád dokola. Marně. A oni to dokázali hned napodruhé! O to víc mě rozčílilo, když se mi přímo před očima objevilo vykouzlené srdce.
,,Pottere! Varuji tě, okamžitě přestaň!" osopila jsem se na toho vejtahu. Mimochodem- kam na ty kouzla zatraceně chodí?
,,Evansová, nebuď nevrlá. Nemůžu za to, že ti to nejde tak jako mně," opáčil s tím svým frajerským úsměvem. Napadalo mě tisíc věcí, které jsem mu v tu chvíli chtěla provést, ale tok mých myšlenek přerušil profesorův hlas oznamující konec hodiny. Přála jsem si odpovědět mu honem něco nehezkého, jenomže mě přehlušil rachot procházejících spolužáků, jež se tlačili ven z učebny.
Poněvadž to byla dnešní poslední vyučovací hodina, ještě celá rozzlobená jsem se vydala do knihovny vypracovat úkoly. Alespoň tam panoval klid. Knihovně se totiž většinou Pobertové, vyjma Remuse, vyhýbají jako upíři česneku. Úkoly mi zabraly víc času, než jsem předpokládala, a tak jsem z knihovny vyšla, až když se venku rozprostřela tma. Dnešní den zrovna moc úspěšný nebyl. Ten nejhorší dnešní zážitek však přišel teprve v noci. Člověk by řekl, že po tak náročném dni večer padne únavou. Přesto já jako naschvál nemohla usnout. Několik hodin jsem se převalovala a zkoušela zahnat myšlenky na patrona a zbytek dnešních nepříjemností. Ve dvě hodiny ráno jsem to vzdala a rezignovaně si odešla číst do společenky. Chvíli jsem si četla a chvíli dodělávala úkoly na další dny. Když vše bylo hotovo, začala jsem si kreslit na volnou stránku zápisníku. Ani jsem se nesoustředila na to, co vlastně načrtávám a jen tak bezmyšlenkovitě jsem se pokoušela o hipogryfa, jednorožce, pak jsem se ozdobně podepisovala a pak mi přišlo na mysl, že Potter má hezké jméno.
Škoda, že jeho vlastník není jako jeho jméno. James Potter zní jako název nějaké hezké písně zpívané za svitu měsíce... Na chvíli jsem se zasnila a to jsem neměla dělat.
,,Wawáááw!", ,,Ou.", ,,Ajaj," ozvalo se mi tříhlasně za hlavou.
Vykřikla jsem úlekem, vyskočila z křesla a k mé nelibosti pohlédla do třech párů očí, které si mě nevěřícně prohlížely. Následovalo Potterovo ,,Wáááw" a Siriusovo zavýsknutí. Já hlupačka tam před nimi stála v noční košilce! Jaktože tam byli?! Neměli tam být! Ve 3 ráno tam neměl být nikdo! Ani jsem se jich na to nezeptala a beze slova jsem utekla do ložnice, nechavše ve společence učebnice, zápisník i knihu.
14. 11.
Po tom nočním fiasku jsem už vůbec neusnula. Dokud se nerozednilo, ležela jsem pod dekou a s hrůzou v očích hypnotizovala ručičky hodinek, které ukazovaly, jak se nemilosrdně krátí hodina za hodinou, dokud nepřijde ten hrozný okamžik, kdy budu muset vstát a sejít do společenské místnosti pro své věci. Nešťastně jsem si uvědomila, že by bylo rozumnější vyzvednout je hned, dokud zbytek nebelvírských ještě podřimuje. Co nejtišeji jsem se s nevolí oblékla a po špičkách došla do společenky. Moje věci ale jakoby se propadly do země. Horečně jsem začala prohledávat zem, křesla, pohovku, dokonce i krb- kdyby nedejbože Pottera napadlo hodit mi je do něj. Jenže po knihách ani stopy. Nezbývalo mi nic jiného, než se zklamaně usadit do křesla a čekat, jestli se objeví některý Poberta. Naštěstí jsem nečekala dlouho.
,,Hej, Evansová!" vykoukla z chlapeckého poschodí černovlasá hlava s brýlemi. Hned za Potterem se vynořil i Sirius s Remusem. Každý z nich držel v ruce moje úkoly a knihy. Vstala jsem a chtěla vykročit k nim, jenomže mi ztěžkly nohy pod návalem strachu z jejich narážek. Zděšeně jsem cítila, jak opět rudnu. K mému obrovskému překvapení se ale místo přihlouplých řečí Potter zeptal:
,,kam to bude, slečno?" Překvapeně jsem se na něj podívala.
,,Jako kam chceš odnést ty knížky," dodal na vysvětlenou. Zastyděla jsem se při pomyšlení, že jsem ho podezřívala ze žhářství.
,,Jasně, no, já už to donesu do pokoje sama. Díky," usmála jsem se nejistě. Pobertové položili knížky na stůl a s úsměvem odešli na snídani. Žasla jsem. Tak oni mi je schovali, aby se neztratily... Zadumaně jsem je sesbírala a odnesla do ložnice, kde už vzbuzené spolubydlící obsadily koupelnu.
Připravila jsem si věci na dnešní vyučování a vyrazila na snídani. Ačkoliv jsem od Pottera seděla ob sedm žáků, tedy v dostačující vzdálenosti, nemohla jsem si nevšimnout, jak se celou dobu spokojeně šklebil. Něco mi tu nehrálo. Domnívala jsem se ale, že zase jen provedli nějakou lumpárnu a nechala to plavat. Hned při první hodině jsem se ovšem znovu přesvědčila, že Potterův úšklebek znamená průšvih.
,,Na příště si připravte stručné poznámky o Chimérách. Budu se vás na ně vyptávat," ukončila hodinu profesorka Teerová. Já si jako obyčejně chtěla hned poznamenat úkol do zápisníku, když-
,,Lily, asi hledáš tohle," podával mi Remus můj zápisník. Až teď jsem si uvědomila, že mezi knihami, jež mi Pobertové vrátili, nebyl.
Rozčileně jsem vstala a došla k Potterovi, co se pobaveně opíral o dveře. Proto ten jeho úšklebek. A já hlupačka si na volnou stránku čárala jeho jméno! Měla jsem takovou chuť vrazit mu facku, jenomže jsem nevěděla jistě, jestli si ho prohlíželi.
,,Jak je, má vyvolená?" zašklebil se na mě ten, jehož jsem probodávala pohledem.
,,Ještě jednou mi tak řekneš a mohlo by se ti taky stát, že už si nezahraješ famfrpál," pohrozila jsem mu.
,,Přece bys neublížila budoucímu manželovi Lil," rozesmál se Sirius.
,,S vaší fantazií byste jako pohádkáři vydělali majlant," bránila jsem se. Lomcoval mnou vztek, ale stále se držel plamínek naděje, že zápisník neotevřeli.
,,Dvanácterákovo jméno v tvém zápisníku je taky fantazie?" vyprskl znovu smíchy Sirius. Plamínek zhasl.
,,To jsem jenom, Pottere, bylo asi dvě hodiny ráno, prostě jsem si něco čárala a ty sis to vyložil úplně jinak. Nesměj se, to není vtipné!"
,,Tak už si přiznej, že po mě toužíš, Evansová," nasadil jeden z jeho stupidních rádoby neodolatelných úšklebků.
,,Proč jsi tak-" na chvíli jsem se zarazila, ,,hloupej," dořekla jsem smutně hlasem, z něhož zřetelně čišelo zklamání a odešla na další hodinu. Strašně mě mrzelo, že mě podfoukli a prohlíželi si moje osobní zápisky. Sice jsem tam měla povětšinou jen zapsané úkoly, ale to včerejší malování se mi pěkně vymstilo. Už takhle se Potter chová arogantně a já mu ještě dávám podnět k tomu, aby se jeho sebevědomí zvýšilo. GRRRR. A jako by toho nebylo málo, ti samí Pobertové mě málem shodili z pohyblivého schodiště, když utíkali před Snapem a řvali: ,,Masožravé rostliny útočí!" Hned za nimi se vyřítil Snape, který měl místo vlasů hřívu rostlin, mezi nimi i několik rozkvetlých pivoněk.
Napadlo mě, že přesně takové pěstuje maminka na zahrádce, ale než jsem mu to stihla říct, zasáhla mě jedna z jeho kleteb, které bez rozmyslu metal kolem. Naštěstí mi jenom opuchly tváře a zbarvily se do zelena, takže jsem dost připomínala ropuchu. Ale madame Pomfreyová si s tím poradila během deseti minut. Zbytek dne jsem už raději strávila v pokoji, jelikož zážitků s Poberty mám za dnešek až až!
15.11.
Uff, konečně den, který proběhl relativně v pohodě. Žádná nehoda ani nic podobného. Pobertové vůbec dneska nějak nebyli ve své kůži. Tedy, ne že bych je pozorovala, ale nešlo si nevšimnout jejich kruhů pod očima, jakoby celou noc ponocovali. Navíc měl Sirius dost poškrábané ruce. Remus dokonce ani nepřišel na vyučování. K neuvěření, ještě si ani neodpykali trest, co dostali při minulých lektvarech a už se zas museli do něčeho namočit. Jestli se kvůli nim Removi něco stalo, tak si to s nimi vyřídím. A to tak, že všechno co zatím provedli Snapeovi, oproti tomu bylo jenom láskyplné škádlení.
Chtěla jsem se za Remem jít podívat, jenomže jsem nevěděla jistě, kde ho hledat. Samozřejmě mě napadla ošetřovna, ale pro jistotu jsem se bláhově pokusila zeptat Siriuse. Musím přiznat, že jsem dost dlouho váhala, jelikož Sirius bez Pottera snad neudělá ani krok a ani ve chvíli, kdy jsme se potkali ve společence tomu nebylo jinak. Přeci jen jsem k nim však opatrně došla, jako bych každou chvílí čekala nějaký útok. Rozčilovalo mě, že se všichni přítomní studenti na nás začali dívat, jakoby čekali na novou divadelní hru. Pravdou je, že se moc často nestává, abych já sama vědomě přišla právě za touto dvojkou, a tak všichni s napětím čekali, co bude dál. Připadala jsem si jako velice špatná herečka z laciné komedie.
,,Nevíte, kde je Remus?" šeptla jsem skoro neslyšně a podívala se na Siriuse.
,,Víme, ale nepovíme," zašklebil se na mě otázaný.
,,Ledaže bys se mnou šla příští tejden do Prasinek?" přihodil Potter další otázku do debaty.
,,Ty vážně nedokážeš nic jiného, než pořád někoho vydírat, co?" osopila jsem se na něj. Pak mi ale došlo, že nás se zájmem pozoruje polovina osazenstva společenské místnosti. S myšlenkou, že nebudu nikomu dělat šaška, jsem se uchýlila hledat klid do knihovny, kde jsem se začetla a aspoň na chvíli zapomněla na Pottera, Siriuse i všechny ostatní.
16.11.
Dnes mě opět čekala hádka s Potterem, tentokrát vodní. Totiž, ráno začalo normálně- nedělní snídaně, četba ve společence, procházka na čerstvém vzduchu a -pak už idylka skončila. Chtěla jsem si na chvíli odpočinout od hluku, který vydávali ve společence spolužáci a zároveň bylo nutno odeslat odpověď na maminčin dopis. Vyrazila jsem tutíž k sovinci. Sotva jsem se ale dostala do půlky cesty, zděšeně jsem zalapala po dechu a nevěřícně zírala na výjev před sebou. Potter, Sirius a již evidentně zdravý Remus stáli na jedné z hradeb, smáli se jako šílenci, přičemž Sirius házel balónky naplněné vodou dolů, mezi nic netušící procházející studenty, a Potter je těsně před dopadem pomocí kouzla praskl, takže byla dotyčná oběť doslova zlita vodou od shora dolů.
Chvíli jsem váhala, jestli se mi to jen nezdá. Nezdálo. A Rem tam stál s nimi a nezatrhl jim to. Zbyla jsem na to sama.
,,Okamžitě přestaňte!" křikla jsem směrem k nim a snažila se vložit co největší důraz na slovo okamžitě. Jenomže zareagovali jinak, než jsem předpokládala. Místo aby dostali rozum, slezli a všem se začali poníženě omlouvat, začal na mě Potter před těmi všemi lidmi seshora hulákat;
,,a půjdeš se mnou na rande, Evansová?" Museli ho snad slyšet i ti, kteří stáli od hradeb pěknou dálku. Otřásal mnou takový vztek! Proč mu dělá tak dobře mě neustále veřejně ztrapňovat? Tak moc jsem mu chtěla vynadat a říct mu, co si o něm myslím, jenomže Potter se nacházel asi deset metrů nade mnou a křičet na něj do výše před zraky dalších dvaceti studentů se mi moc nezamlouvalo. Potter zřejmě netušil, jak si má moje mlčení vyložit a tak pokračoval;
,,jestli se mnou nepůjdeš, shodíme další balónky. Je jich tu ještě hodně, Evansová,". Zřejmě mu fakt, že na sebe hulákáme z deseti metrů před zraky ostatních nepřipadal nijak hloupý a má slova o vyděračství zřejmě už také opustila jeho mysl. Sirius s Remem se viditelně dobře bavili. Dokonce tak dobře, že se Sirius začal dusit smíchy, vrazil do Pottera držícího nový balónek-jakožto nástroj výhružky- a ten ňouma Potter ztratil balanc a balónek upustil! Kdyby Remus nezasáhl a nepraskl ho kouzlem, dopadl by mi na hlavu a raději to ani nechci domyslet.
Všichni tři se nahoře přestali smát a strnule čekali, co bude dál. Nu, nebylo nic. Čekali zbytečně, jelikož mě balónek celou promočil a v tak chladném počasí mi bylo dost nepříjemně. Nasupeně jsem se obrátila zpátky ke vchodu do hradu. Ačkoliv můj původní cíl končil v sovinci, zamířila jsem do svého pokoje za účelem převléct se do suchého oblečení. Až u vstupní síně mi došlo, že se mohu osušit pomocí kouzel. Ten Potter! Nejen, že mě málem zmrzačil, ale ještě mi bude zatemňovat mozek? GRRRR ještě teď, když sem zapisuji v klidném rohu knihovny, zatínám pěsti při pomyšlení na ty bídáky. Removi sice vděčím za záchranu, jenomže kdyby mě poslechli a nezáškodničili dál, nemusela bych žádnou pomoc potřebovat.
17.11.
Přes noc jsem se z včerejšího vodního šoku docela vzpamatovala. Ovšem zapomenout na něj nehodlám ani náhodou. Docela dlouho jsem promýšlela, zda Pottera zcela ignorovat už při pozdravu nebo jestli ho pro jistotu neproměnit v ponožku. Dnes se totiž rapidně ochladilo, a tak by alespoň jednou za život mohl někomu sloužit ku prospěchu. Nejprve jsem se rozhodla pro ponožky. Jenže oblékat si Pottera na nohy, aby všude chodil se mnou? Ó, jen to ne! Tudíž mi zbyla druhá možnost, jíž jsem praktikovala hned po příchodu do Velké síně. Jen co mě Potter postřehl, přestal jíst svou snídani a rozběhl se ke mně. Já se bez povšimnutí vydala po druhé straně stolu obsadit volné místo vedle Anny Aragonské. Potter sprintem oběhl zbytek stolu a dohnal mě, právě když jsem se posadila.
,,Lily, nechtěl jsem to shodit, promiň," soukal ze sebe udýchaně. Já se místo odpovědi zakousla do tvarohového koláčku.
,,Ehm, Evansová, tak nedělej fóry. Prostě se omlouvám. Co víc chceš?" soukal ze sebe rozladěně. Nejspíš proto, že mi celou dobu mluvil do zad, přičemž jsem se já ani neohlédla. Tedy alespoň do té doby, než mi zaklepal na hlavu se slovy:
,,Ťuk, ťuk, Evansová, tady na tebe někdo mluví!" To už jsem se neudržela, otočila se, namířila na něj hůlkou a Potterova ústa ozdobila běloučká lepicí páska.
Většina snídajících se začala dusit smíchy a já se otočila zpět ke svému koláčku, který jsem s chutí dojedla. Potter se vrátil ke svým kamarádům, aby mu pomohli vrátit svobodu jeho marnotratným řečem (tedy strhnout bílou ozdobu na ústech). Po snídani mě čekala klidná hodina přeměňování a následně Praktiky kouzel pro domácnost. Během Dějin čar a kouzel mi na lavici přistálo několik psaníček. Jelikož jsme ale já a Remus asi jediní, kdo si dělá podrobné poznámky, všimla jsem si jich až před koncem hodiny. Sice mě hlodala zvědavost, avšak ovládla jsem se a všechny je bez přečtení spálila.
,,Evansová, nemůžeš mě ignorovat na věky," vykřikl ,,hádejte kdo" směrem ke mně, jen co pan profesor skončil hodinu. Opět jsem mu neodpověděla a připojila se k odcházejícím, necha za sebou Pottera zoufale držícího se za hlavu. Další přestávku za mnou přišel Remus.
Zprvu jsme debatili o Knize všech ultra čar, jenže pak se náš rozhovor z jeho strany stále stáčel k Potterovi. Snažil se mě přesvědčit, že Potter není špatný a že mě má rád, jenom to dává najevo nepatřičným způsobem. Pche, tomu tak věřím. Jenom zaobaloval to, že se mi ten ničema bez úspěchu snaží omluvit. Removi jsem proto sdělila, že nechápu, jak může neustále obhajovat někoho, kdo se absolutně neumí chovat. Potom už naštěstí začala další hodina, čímž se tenhle nepříjemný rozhovor ukončil. V hodině Liceí z čarobuněk se neudálo nic zvláštního. Pobertové ovšem nebývají v klidu jen tak pro nic za nic, o čemž jsme se všichni přesvědčili, jen co jsme vyšli z učebny na chodbu. Potter se Siriusem obvykle nechodí o hodiny na toaletu a já brzy zjistila, proč tomu dnes bylo jinak. U stropu před učebnou se vznášela moje hologramová podobizna a kolem ní poletovala písmenka z dýmu: PROMIŇ. Jenže tvůrci toho díla nepočítali s reakcí svých zmijozelských spolužáků pánského pokolení, jež se krčili a snažili se mi dívat pod mojí imaginární sukni!
Skočila jsem k té podobizně a snažila se ji rozmést rukama. Marně. Záchránila mě až procházející profesorka McGonagallová. Poberty, skrývající se před ní, jsem pak po zbytek dne už nezahlédla.
18.11.
Nesnáším Péči o kouzelné tvory! Nebo alespoň pro dnešek. Hodina se dnes pořádala na kraji Zapovězeného lesa a v náplni práce jsme si měli pohrát s obřími, cituji: ,,zcela neškodnými" žížalami. Už po sdělení tohoto faktu se ve mně probudila ZNAČNÁ nechuť. Z ,,roztomilých bezbranných tvorečků" se vyklubala v ohradě asi padesáticentimetrová žížalomonstra. Fuj! Jejich sliz mám za nehty ještě teď a to jsem se jich nedotýkala, nýbrž pouze stála opodál. Naštěstí se po nás nechtělo, abychom jim sedli na hřbet a pořádali závody, což navrhoval Sirius, ani nic podobného. Paní profesorka vymyslela něco daleko horšího- alespoň pro mě. Měli jsme se rozdělit do smíšených dvojic-!!!- a dát ty potvory pomocí zmenšovacího kouzla do původní velikosti. Okamžitě se všichni začali rozdělovat a než jsem se stihla rozkoukat, zbyl už jen jediný chlapec. Samozřejmě, že pan Potter. Nevím, jestli z něj ostatní měli takový respekt nebo jestli je jen podplatil.
A tak mi i přes mé dosti hlasité protesty nezbývalo nic jiného, než přibližně třicet minut nabručeně stát vedle pana ,,Já jsem tu borec" a poslouchat jeho rádoby vtipné řeči. Sice přiznávám, asi třikrát se mu vážně podařilo rozesmát mě, jenomže smích mě zase přešel ve chvíli, kdy ho ovládla stará známá zvací mánie.
,,To jsem rád, že už se mnou aspoň mluvíš, Evansová," začal konverzaci.
,,Já s tebou ale nemluvím," odporovala jsem.
,,Právě jsi promluvila," začínal mě znovu rozčilovat.
,,Ine."
,,Zase jsi promluvila," posmíval se mi. Já tedy mlčela.
,,Hele, Evansová, víš, že jsem teď volnej?" nasadil rázem typicky frajerský výraz a prohrábl si vlasy.
,,Ty seš pořád volnej, Pottere," ušklíbla jsem se škodolibě.
,,Evansová, děláš chybu. Snad víš, že po mně touží polovina holek na škole," samolibě se šklebil dál, přičemž střídavě zvětšoval a zmenšoval nejbližší žížalu.
,,Vážně? Zase pracuje fantazie, Pottere? Já totiž o žádné nevím," zalhala jsem a v duchu se zastyděla, jelikož lži nenávidím. Já si tady vymýšlím a zase je za to odpovědný Potter.
,,Tak třeba Randlová, Braunová, Donutilová... Evansová, říkám ti, ty by mi snesly modrý z nebe," mrknul na mě ,,neodolatelně" s dalším prohrábnutím vlasů.
,,Radši ať ti snesou hřeben, ať na něj nemusíš pořád šetřit a česat se rukama," navrhla jsem směle a odešla si pro svou brašnu odloženou na druhé straně ohrady. Sotva jsem sebrala své věci a obrátila se zpátky, Potter už přeskakoval ohradu k posledním ještě nepřeměněným žížalám.
,,Jestli na mě nebudeš milá, Evansová, tak se nechám sežrat těmahle příšerama!" křičel jako šílenec a pomalu přistupoval k monstrům. Žížaly se ani nehnuly, já strnula, Sirius se rozesmál a profesorka Animová zaječela. Hned na to Sirius hrdinsky vykřikl: ,,zachráním tě, brácho!" a vrhl se přes ohradu k Potterovi.
Paní profesorka omdlela, Remus si sedl a začal jíst jablko, žížaly se stále ani nepohnuly. Potter se pomalu přibližoval k žížalám, jakoby to byla krvelačné příšery. Zřejmě toužil všem ukázat, jak je odvážný, ale marně se pokoušel na žížalomonstra vybafnout, rozpohybovat je či vyplašit. Řekla bych, že ho ta stvoření ani nezaregistrovala. Po chvíli se profesorka probrala z mdlob, znovu na kluky zaječela a Potterovi s Blackem nezbývalo nic jiného, než zklamaně přeskočit ohradu zpátky k nám. Do hradu už jsem se naštěstí vrátila sama-bez nich, jelikož Péči jsme měli jako poslední dnešní vyučovací hodinu, tudíž tam ti ,,poslušní chlapci" mohli rovnou nastoupit na další školní trest.
19. 11.
S Poberty vážně asi nejde zažít jeden klidný den. Ač jsem byla přesvědčená o tom, že si z včerejšího trestu vezmou ponaučení, přestanou se chovat jako malé zlobivé děti a půjdou ode dneška všem příkladem, už při snídani jsem pochopila, jak moc jsem se zmýlila. Sotva jsem začala snídat, přihnalo se do Velké síně něco tak zářivě růžového, až jsem misku s kukuřičnými lupínky úlekem zvrhla na zem. Mezitím, co jsem mávala hůlkou, abych uklidila to nadělení, ukázalo se, že to něco růžového je jakási hlava nějakého zmijozeláka- soudě podle kolejního oblečení.
,,Okamžitě to odstraňte!" poznala jsem Snapeův rozzuřený hlas, když se postavil za- koho jiného, než- smějící se Poberty.
,,Wáw, Srabusi, skoro bych tě nepoznal," dostal ze sebe při hurónském smíchu Sirius.
,,Jsi tak okouzlující, tak růžovoučký, tak měkoučký, tak-" neudržel Potter smích na uzdě a my se nedozvěděli, co všechno ještě Snape vlastně je.
,,Vím, že za to můžete vy, takže to koukejte odstranit, nebo-" posadil se soptící Severus.
,,Nebo co? Uděláš z nás maličké růžové králíčky? Maličká Snapeátka?" dorážel Sirius, dokud k osazenstvu nepřiběhla profesorka McGonagallová. Vděčím jí za perfektní čich na pobertovské průšvihy.
,,Můžete mi někdo vysvětlit, proč panu Snapeovi svítí růžově vlasy?" Kluci se ovšem nedokázali přestat smát a přes hluk, který byly jejich hlasivky schopny vyprodukovat šlo profesorce rozumět každé třetí slovo. Rozhodla se jednat. Učinila několik složitých pohybů hůlkou a klučičí smích rázem utichl. Jediný Remus se přestal usmívat a provinile hleděl do stolu. Potter se Siriusem se ovšem smíchy svíjeli dál, jakoby jim situace, ve které přišli o hlas, připadala ještě mnohem vtipnější, než před chvílí. Jako blázni přitom neslyšně bouchali rukou do stolu, nejspíš aby zdůraznili, jak se baví. Už jsem neměla hlad, a tak jsem za sebou nechala vztekající se profesorku, Snapea vytrhávajícího si růžové vlasy, na zemi válejícího a naprázdno smějícího se Siriuse i Pottera, bouchajícího hlavou o stůl. Pobertové dorazili až na čtvrtou hodinu, což všichni učitelé ocenili. Takové ticho ve třídě jsem už dlouho nezažila. Za zmínku spíše stojí přestávka před poslední hodinou, ve které všechny holky čekalo rozkošné překvapení. Píši jen holky, jelikož klukům už dnešní vyučování skončilo. Zato já měla ještě před sebou hodinu Uživte rodinu s kouzly. Právě když jsem v hloučku spolužaček přecházela přes školní pozemky, vynořili se před námi Remus se Siriusem, venčící jakéhosi pejska! Zarazily jsme se a ti dva si to vesele namířili k nám. Ještě než jsem se stihla zeptat, kde k tak roztomilému černému huňatému pejsku zrovna ti dva přišli, v odpověď zaznělo Potterovo zvolání:
,,Koukněte, co k nám přiběhlo ze Zapovězeného lesa!" Pejsek se rozběhl k nám tak prudce, že Pottera táhnul za sebou. Byl tak krotký, nechal se hladit a ani jednou neštěkl. Ba naopak jakoby se chtěl tulit-obzvláště k blonďaté Jane, která si dnes vzala extrémně krátké šaty. Nechtěla jsem se s ní dohadovat, proto jsem jí raději školní řád nepřipomínala, ačkoliv ho tím samozřejmě porušovala. Ovšem ten pejsek tak roztomile vrtěl ocáskem, že jsem i nějaké porušování pravidel dočista vypustila z hlavy.

Po chvíli ovšem Potter kysele poznamenal, že zase tak úžasný pes to rozhodně není a že bychom se od něj měly držet dál, abychom nechytly blechy. Karol, která se chce od dětství stát zvěrolékařkou ho ovšem ujistila, že tenhle pejsek žádné blechy nemá. Potter na to jen něco nesrozumitelného zamumlal. Potom vytáhl hůlku. Já se lekla, že chce pejskovi ubližovat stejně jako Severusi, takže jsem po hůlce sáhla také, abych ochránila to nevinné stvoření. Můj strach se naštěstí ukázal zbytečným, jelikož Potter místo kouzlení hůlku někam zahodil s výkřikem ,,Aport!".
Pejsek hravě běžel pro hůlku a Remus nám připomněl, že bychom si měly pospíšit na hodinu. Smutně jsme s ním souhlasily a nechaly tedy Rema, Pottera i pejska za sebou. Po zbytek dne se neudálo nic zvláštního. Tedy až na večer, kdy jsem ve společenské místnosti narazila na Siriuse přivázaného obojkem ke zdi, jako nějakého psa!!! No, co tohle má znamenat?...

Deník Lily Evansové-1.část

13. července 2009 v 13:46 | Sussie
1.9.
A je to tady... Ještě jsem se ani nenadála a prázdniny jsou pryč. To je tak příšerné jak ten čas letí! Až mě to děsí! No, strach teď odložím pro časy písemek a raději začnu příhody ze života, ostatně zapisovat sem hned po příjezdu do Bradavic je už vlastně tradice. Takže, cesta do školy proběhla celkem v klidu. Hledala jsem pro sebe volné kupé, jenomže se zdálo, že snad ve všech bylo obsazeno. Přisedla jsem si tedy k nějakým dívkám z Mrzimoru. Nijak mi to nevadilo, protože jsem si aspoň mohla v klidu číst a nemusela jsem být pořád ve střehu, jestli se ke mně nepokusí vniknout Potter a jeho banda. I když, s Remusem bych si ráda popovídala o prázdninách, životě atd. Ale když pomyslím na to, že by mu v patách byl zbytek Pobertů... Raději se s Remem shledám později a někde bez nich. Pak už následovala jen slavnostní večeře ve Velké síni a teď tu sedím a poctivě zapisuji. :) Tolik se těším na zítra. Ty dva měsíce bez kouzel mi připadaly jako věčnost.

2.9.
Přesně jak jsem předpokládala... Jsou první den ve škole a oni už dělají všechno možné, jenom aby se nemuseli učit! Hned druhou hodinu se Sirius skácel na zem ze židle a začal s sebou škubat a křičet: ,,Salát! Salát! Všude je tu salát!" Nikdo nechápal co se děje, ale Potter se zvedl a začal jako blázen běhat po třídě a křičet: ,,Pomóc, salát! Strašně zelenej salát!" Já jsem vůbec nechápala o co se jedná, protože mi na salátu nikdy nepřipadalo nic strašidelného, ale zbytek třídy byl zřejmě jiného mínění. Několik studentů z Mrzimoru, se kterými jsme byli spojeni, se naráz zvedlo a s rukama na hlavě běhali po třídě a napodobovali Potterova slova. Chudák paní profesorka Jonesová se snažila svým slabým hláskem zjednat ve třídě ticho. Marně. Sirius mezitím přestal předstírat svůj záchvat, sedl si a upřímně se rozesmál. Já jsem jen seděla a s nevěřícným výrazem sledovala ten zmatek. Do konce hodiny se stejně provalilo, že si Pobertové ze všech jen vystřelili, aby narušili hodinu. Profesorku Jonesovou ale ten zmatek natolik unavil, že ani nezuřila a ani jim dokonce nedala školní trest! Já bych je hnala prevíty!!! Neuvěřitelný!
5.9.
V posledních dnech se nic moc zajímavého nestalo. Jen mám někdy pocit, že mě snad Pobertové sledují. Kam se hnu, tam na ně narazím. Jen na pozemcích mám aspoň trošku klid, protože je to sledování snad i vysiluje, takže si venku vždycky sednou pod ten jejich oblíbený strom a každý se věnuje něčemu jinému. James se předvádí se svojí zlatonkou, Sirius se mu směje a provokuje Rema, který jediný z nich snad má rozum. Všimla jsem si, že čte Remus samé zajímavé knížky. Asi za ním přeci jen půjdu a zeptám se ho, jestli by mi nějakou půjčil. V knihovně jich je sice dost, ale většinu těch, které mě zajímají, už jsem přečetla.
7.9.
Nu, nápad s knihou nebyl asi zrovna jeden z nejlepších. Odpoledne svítilo sluníčko a mě popadla obrovská chuť číst si. Vydala jsem se tedy hledat Remuse. Uvnitř hradu jsem ho nikde nenašla. Jelikož venku bylo fakt nádherně, napadlo mě, že může sedět pod ,,Pobertovským stromem". Touha po čtení překonala rozpaky a já se vydala k onomu stromu. Rema jsem našla. Jenže nebyl sám. Mohlo mě napadnout, že se bez kluků nikam nehne. Ach jo! Přesto jsem se pokusila s ním mluvit. Jenomže jen co jsem se k nim opatrně přiblížila, Potter mě zaznamenal a zase začal se svým zlozvykem ,,přitažlivě si čechrat kadeře". Pak vyndal z kapsy zlatonku a vždy ji na chvíli pustil z ruky, aby kousek poodlétla, načež ji on mohl slavnostně znovu chytit. Chtěla jsem Remuse přivolat gestem, abych k nim nemusela jít ještě blíž, jenomže on je jako já. Když se začte, nevnímá okolí. Povzdechla jsem si a přiblížila se na vzdálenost dvou metrů.
V tu ránu Potter prudce vstal a s ním i Sirius. Zarazila jsem se a čekala co bude dál.
,,Lily, no konečně ses umoudřila, jen pojď k nám, tady Jamie na tebe už čeká," začal Sirius a spolu s Potterem nahodil zářivý úsměv.
,,Cože? Já jdu za Remusem," opáčila jsem, přičemž se Potter přestal usmívat.
,,Nesmysl, hele, James a ty,-" pokračoval Sirius a přitáhl mě i Pottera k sobě.
To už jsem si nenechala líbit, okřikla jsem ho, ať mě nechá být a prosebně se podívala na Rema, kterého můj křik zřejmě probral z četby. Remus se postavil, rychle mě pozdravil a zeptal se, proč jsem přišla. Stručně jsem mu sdělila, že jsem stála o půjčení některé z jeho knih, ale že si o tom raději promluvíme později. Pak jsem se otočila a co nejrychleji se snažila odkráčet pryč. Remus se rozběhl za mnou. Když mě dohnal, omluvil se mi, že mě nevnímal. Trochu jsem se zastyděla, jelikož Remus v tom byl vlastně nevinně a teď se mi chudák ještě omlouval. Prohodila jsem něco na způsob, že se také omlouvám a pak jsem se zeptala, zda by mi mohl půjčit nějakou knihu ze své sbírky.
Remus se usmál a doprovodil mě k hradu. Celou cestu jsme si povídali o knížkách, prázdninách a úkolech, které už pomalu začaly nabývat. Když jsme došli k hradu, slíbil mi, že mi na večeři přinese něco zajímavého ke čtení a pak se vydal zpět ke zbytku Pobertů.
13.9.
Září už se pomalu blíží k polovině a my dnes psali první písemku. Řekla bych, že byla naštěstí úplně jednoduchá. Nebo alespoň pro ty, kteří se učili. Což se nedá tvrdit o Potterovi a Siriusovi. Ti se totiž před hodinou pokoušeli, místo opakování minulé látky, přičarovat jeden druhému parohy a když se to Siriovi konečně povedlo, trávili zbytek přestávky tak, že se James stal živým terčem a Sirius vrhačem kroužků. Blázni jedni...

20.9.
Mám podezření, že už je to zase tady. Totiž, že Potterovi opět přeskočilo a chytila ho zvací mánie. Doufala jsem, že ho to přes prázdniny přejde. Jenže nepřešlo. Během dneška se mě sedmkrát zeptal jestli bych s ním nešla ven, do knihovny, do astronomické věže :D-pche, to uhádl, na chodbu, k jezeru atd atd. Už si ty jeho nabídky ani nepamatuji. Samozřejmě jsem upřímně odpověděla, že NE! Jenže on jako by si nedal pokoj. Snad ho to přejde. Sedmkrát, to už je docela dost. Navíc, když jsem dnes přecházela na hodinu Obrany, zahlédla jsem Snapea, jak vychází z ošetřovny. Na hlavě měl krunýř a obvazy. Jen DOUFÁM, že opravdu zakopl, což jsem zaslechla hlásat Siriuse a ne, že si na něm někdo jen zpravoval zkaženou náladu...
23.9.
Já vážně nevím, co pořád Potter s těma parohama má! To ho baví si hrát na jelena, nebo já nevím! Poslední dobou ho vídám jen zřídka, protože už mu začaly tréninky a ne, že bych tomu nějak rozuměla, ale on všude rozhlašuje, že teď na začátku sezony se musí pořádně rozehrát, a tak trénují každé dva dny. No a když už ho potkám, tak má buď zelené vlasy a nebo na hlavě parohy a na nich přivázanou kravatu! Nechápu proč to dělá!
1.10
Přišla jsem na to, že nemám ráda středy. Pokaždé se něco stane. Buď zkazím test, zvrhnu kotlík, uklouznu a spadnu, přijdu pozdě na hodinu nebo mě Potter pozve na rande. Mohlo by se polemizovat o tom, co je pro mě víc stresující. Každopádně krom toho, že si Potter dnes při lektvarech poslechl další odmítnutí, někdo využil mé nepozornosti a do kotlíku zřejmě přidal něco, co tam být rozhodně nemělo. Naštěstí kotlík k určitému zklamání pachatele ani nevybuchl a nezpůsobil ani žádnou jinou škodu, avšak byl prakticky nepoužitelný. Musela jsem tedy zůstat po škole a lektvar dodělat. JÁ! JÁ PO ŠKOLE! Tak trapně mi snad ještě nebylo. Naštěstí po škole zůstal i Severus, poněvadž zakopl o Potterovu nohu a svůj lektvar nechtěně vylil. Říkám naštěstí, jelikož on je na lektvary přeborník a když byl hotov dřív než já, se zbytkem mi pomohl.
5.10.
Pobertové už mi přerůstají přes hlavu. Obzvláště Potter. Začínám z nich bláznit. Dnes se mi například zdálo, že jsme manželé žijící někde v horách a jódlujeme a ...
Asi je nesmím brát tak vážně. Možná bych se měla na chvíli přestat učit a odpočinout si. Asi se zajdu projít ven na čerstvý vzduch. Třeba potkám Remuse a konečně mu vrátím tu půjčenou knihu.
10.10.
Znám sice z vyprávění, že už několik lidí usnulo při hodině, ale nikdy jsem tomu nevěřila. Dnes jsem se ovšem přesvědčila o pravdivosti těch historek. Sirius usnul na přeměňování! Nevím sice, co včera večer dělal, ale všimla jsem si, že byl úplněk, tak je možné, že je někdo z Pobertů náměsíčný a on ho hlídal. Ach já jsem ale naivní! Co si to namlouvám? Určitě zase jen vyváděli lumpárny, zlobili celou noc a takhle to dopadlo. Však ono se na to určitě přijde. Stejně ale nechápu ostatní holky. Já nevím, snažím se s nimi kamarádit, jenomže naše zájmy se zkrátka rozchází. Jakmile totiž Sirius usnul s otevřenou pusou, ačkoliv to dle mě působilo nemožně a když začal slintat, tak i značně nechutně, ony se div nerozplynuly nad tím jak :,,Je tak roztomilý, krásný, dokonalý, úžasný,...," bla bla.

Nechápu jak může někdo na někom z Pobertů něco vidět. Je to jenom banda kazisvětů. Teda kromě Remuse. To mi připomíná, že jsem mu ještě pořád nevrátila tu knihu! JEJ!!!
15.10.
Uff konečně jsem zastihla Remuse. Nejspíš byl nemocný, protože poslední dobou vypadal dost unaveně a pobledle. Až mi ho bylo líto. Zastihla jsem ho v knihovně, když si vypracovával esej z přeměňování. Já už jí měla hotovou, tak jsem mu s ní trochu poradila, i když zrovna Remus radit nepotřebuje. Ale jeho práce se tak urychlila a zbyl nám čas ještě se jít projít. Chtěla jsem se ho totiž nějak opatrně zeptat, jestli je v pořádku a navrhnout mu, aby si zašel na ošetřovnu. Jenomže i když je můj kamarád, nemohla jsem to na něj tak vybafnout. A tak jsme šli před hrad a povídali si o škole.
Po chvíli jsem mu zkusila navrhnout svůj nápad s ošetřovnou, ale asi jsem to neměla dělat. Někdy jsem možná až moc upřímná, což ho zřejmě vyděsilo, jelikož pobledl ještě víc, vysvětlil mi, že se pletu a že se cítí v pohodě. Pak se rychle omluvil kvůli nedostatku času na další úkoly a odběhl pryč. Dost mě to zamrzelo, protože s Remem si rozumím jako s málokým a mám si s ním pořád o čem povídat. Měl pravdu, on sám ví nejlépe, jak mu je. Co je mi do toho ostatně, ach jo. Dnes to nechám být, ale zítra ho zkusím najít a zase s ním normálně konverzovat.
20.10.
S Remusem je zase vše v pořádku. Jsem za to tak ráda. Už i vypadá lépe. Asi jsem do toho vážně neměla zasahovat. Věděl, co říká. Dneska jsme spolu dokonce pracovali při lektvarech, i když dlouhá spolupráce to nebyla. Potter a Sirius totiž také tvořili dvojici a je spojit dohromady, když mají něco vytvořit! Myslím, že to pan profesor nedomyslel. Také toho jistě teď pořádně lituje, jelikož ve sklepeních se pohybuje asi tak dva tucty salamadrů. Výhodou je, že nám díky tomu lektvary na 14 dní odpadají. Kdyby to byl jiný předmět, asi by mi to vadilo. Ale lektvary... :) Nemohu uvěřit tomu, že to opravdu píši, ale asi by mi nevadilo, kdyby něco provedli i na příští týden, kdy mají opět začít hodiny létání...
26.10.
Tak dneska nastal den L, čili Létání. Bylo to hrůzostrašné. Necítila jsem se dobře už před tím, což se při nasednutí na koště každopádně projevilo. Nevím proč, ale vůbec mi to nejde. Možná mám trošičku strach. Ale jen trošišišičku..:-) A přitom se mi létání tak líbí-tedy alespoň pozorovat někoho, kdo umí létat. Tím ovšem samozřejmě nepoukazuji na Pottera. Zkrátka, když jsme se postavili před košťata a Potter začal machrovat, (neříkám, že nemá s čím, ale nemusel by se tak předvádět), tak nejen že mě svým chováním rozčiloval, ale ještě navíc ve mně odvaha vlézt na ten kus prkna mnohem víc poklesla. V knihovně mají plno knih, které dokazují, jak moc šíleně nebezpečné létání může být a ke kolika úrazům při něm již došlo! A já jsem na to teď měla vlézt? Ach jo... Přeci se na mě ale štěstí trochu usmálo a paní profesorka si nás volala po jednom, protože všechny najednou by prý nezvládla. Nu a na mě nevyzbyla řada. Uff... Ale neřekla bych, že by nucené létání Potterovi se Siriusem nějak vadilo.
29.10.
Zítra je famfrpál. Ještě jsem se sice nevzpamatovala z té hrůzy při hodině létání, ale na zápas se docela těším. Famfrpál už jsem přeci jen neviděla hodně dlouho a i když mezi fanatické fanoušky jako je Potter rozhodně nepatřím, zítra určitě půjdu.
30.10.
Vyhráli jsme! Jak Pottera nesnáším, tak musím uznat, že dneska hrál- no tak jo, hrál skvěle. Sice pravidlům úplně nerozumím a tak moc neumím posoudit, kdo jak hraje, ale to jak Potter chytil zlatonku, to i absolutní laik jako já musel poznat, že mu to asi fakt jde.

No, nechám Pottera Potterem, protože jsem hlavně chtěla napsat, že díky vítězství jsme měli ve společence oslavu a tentokrát se líbila i mně! Každý měl totiž přijít v masce, a tak ani Pobertové netropili hlouposti, jelikož kdyby jako obvykle záškodničili, nikdo by nevěděl, kdo škodu způsobil a to nemají rádi. Kdepak, oni mají svou hrdost, ješitové jedni, a tak škodí tak, aby podvědomě každý tušil, kdo za tím stojí. Takže zkrátka parádní KLIDNÝ večer. Co víc si přát. :)
1.11.
Dneska mám nějakou špatnou náladu... Na formulích jsme totiž psali nečekanej test a já si vůbec nejsem jistá tím, jak to dopadne... Nečekané testy nenávidím... Jak se na ně máme připravit?!? To je logika... Ještě horší snad ale bylo, že Pobertové test měli hotový nejdřív ze všech. Zbytku třídy, včetně mě, to trvalo nejméně o 10 minut déle. Museli podvádět, protože to jinak není možné. Ale jak by si mohli dopředu připravit ty jejich podváděcí manévry, když nikdo nevěděl, že budeme psát... To je divné. Někdo by na ně měl víc dohlížet.
(To úplně vpravo jsem já...)
3.11.
Tak dneska se pořádal zase famfrpálový zápas. Byl to horor. Tedy ne to, jak naši hráli, ale opět Potter! Sice jako snad ještě nikdy nezklamal a chytil zlatonku, čímž jsme vyhráli, ale co zase provedl! Jen co ten zlatý míček sevřel v ruce, sletěl těsně nad zem, aby přistál. Když už byl metr nad zemí, prudce zabrzdil a z ničeho nic bezdůvodně z koštěte spadl na zem přímo pod sebou. Nehýbal se. Stadion nechápavě zmlkl a všichni čekali, co bude dál. Jako první k němu přiletěl Sirius ze svého odražečského postu. Trochu ho profackoval, ale Potter nehybně ležel dál. Všichni na tribuně je s napětím sledovali. Začala jsem o něj mít strach. Seběhla jsem po schodech dolů k hřišti a Sirius na mě zavolal. Doběhla jsem tedy k nim a jak jsem tak viděla Jamese nehybně ležet na zemi-ještě navíc zblízka-bylo mi čím dál, tím hůř. Klekla jsem si k němu a se slzami v očích jsem ho prosila, ať se probere.
Ten trouba se najednou usmál a zeptal se, co za to dostane! Myslela jsem, že ho zabiju. Samozřejmě se Sirius okamžitě rozesmál a všichni přítomní na tribuně ho následovali. Zase mě totálně ztrapnil. Neuvěřitelný! Nasupeně jsem bez dalších slov odešla.
4.11.
Všude po chodbách si spolužáci šuškají o tom příšerném včerejším zápase. Oni snad Pottera za to ještě obdivují! To mu nedaruji. Nejraději bych ho vyzvala na souboj, ale asi s tím ještě počkám. Prozatím si ho jen pokusím vůbec nevšímat.
5.11.
Kluci se mi teď nějak nezdají. Obzvláště Sirius a James. Vůbec se mi nelíbí jejich spiklenecké pohledy. Dneska když jsem kolem nich prošla, James si jako obvykle okamžitě začal prohrabávat rukou vlasy a když si Sirius všiml, že znuděně obracím oči v sloup, rádoby tiše oznámil Jamesovi: ,,Mám nápad!" Pak se na mě podíval dost zvláštním vychytralým pohledem... Vůbec se mi to nezamlouvá.
10.11.
Je to už pár dní od posledního zápisu, ale naštěstí se zatím pořád nic neděje... Tedy alespoň s tím Siriusovým nápadem. Ne že by mi to tedy vadilo. Za zmínku stojí snad jen to, že dnes Pobertové zaplavili učebnu dějin pískem. Netuším, jak se jim to povedlo. Zřejmě jim připadalo strašně vtipné hrát si na Saharu.

Hůlka Tonks

13. července 2009 v 13:11 | siswi

Natalia Tena

13. července 2009 v 12:31 | Sussie


-Datum narození: 12.11.1984
-Místo narození:Španělsko(nyní žije v Anglii-London)
-Životopis: Tato sympatická a mladá žena je britskou herečkou, jej původ je však v Španělsku. Studovala na Bedales School v Hampshire, Anglie. Už v útlém věku má za sebou několik natáčení,ze kterých si připomínáme snímek z roku 2002 'About a girl',Mrs. Henderson Presents. Postava Amy Emerson ze seriálu 'Doctors' se také stala známa jen díky Natali. Také si zahrála postavu Nymphadory Tonks v Harry Pottrovy a fenixsův řád
-a princ dvojí krve
-a relikvie smrti.



Diplomek pro luna-lovegoodova.blog.cz

9. července 2009 v 16:08 | sussie

Diplomek pro luna-lovegoodova.blog.cz!!!



Znaky všech bradavických kolejí a něco o nich.........

9. července 2009 v 15:54 | sissinka


....o bradavických kolejích!!!




Gryffindor (Nebelvír) zakladatel:Gotric Gryffindor

Hufflepuff (Mrzimor) zakladatelka:Helga Hufflepuff

Ravenclaw (Havraspár) zakladatelka:Roweena Ravenclaw

Slytherin (Zmijozel) zakladatel:Salasar Slytherin






Fleur Delacour

9. července 2009 v 15:25 | siswi